Odemkl dveře malé kanceláře a vstoupil. Místnost byla ponurá a divně páchla, jako kdyby ji nikdo dlouho nepoužíval a prach na ubohém nábytku, jestli se tak dal nazvat jeden stůl v celé místnosti, to pouze potvrzoval. Ale co mohl dělat? Od policie ho vykopli, když "chránil svoji osobu", jak uvedl v hlášení. Nějakej teplej grázl mu řekl že má pěknou prdelku a že jí klidně ohodnotí i jinak. Místo toho mu dal ohodnotit jeho pravačku a to jak krásně umí koleno. Nenáviděl, když po něm vyjížděl nějakej chlap. Proti homosexuálům nic neměl, pokud po něm nějakej nechtěl aby se stal jedním z nich. Ten parchant, kterýho pak zmlátil, měl ale chytrýho právníka a ten pak zažaloval celou policii. Ta se omluvila a jeho vyhodila. Jak on nesnášel právníky. Vždycky dokázali najít skulinku v právu. I když věděli že je jejich klient vinný nic se nestalo, spíš jako by byli ještě radši když vyhráli. Bylo mu z nich špatně.
Johnas Spancer, bývalý vrchní vyšetřovatel u Huugské policie, patřil mezi nejlepší, ale snadno se nechal vyprovokovat, což ho stálo místo. Měl černé vlasy, které byly na krátko, ale i tak je měl stažené v culíku, oči byly šedo-fialově a pronikavé. Nos, který se z prvního dojmu zdál být rovný, ale když jste se podívali blíž uviděli jste známku po rvačce. Ústa měl lehce plná. Byl metr osmdesát vysoký, postavu měl dost vypracovanou a pozadí stálo opravdu za hřích.
Pronajal si menší prostor aby si mohl otevřít svojí vlastní detektivní kancelář. Docela ho to i vábilo být svým vlastním šéfem, bez pracovní doby. Pokoj byl docela velký. Na stěně naproti dveřím bylo vestavěné veliké okno s parapetem. Ten byl tak obrovský až sváděl k tomu lehnout si na něj a dát si dvacet. Metr od okna stál dost starý stůl, který se ovšem zdál být spolehlivý, takže než se rozhodne pro nový, ten si aspoň vyzkouší. Kromě silné vrstvy prachu na něm nic nebylo. Koberec se zdál být dost tlustý, takže i kdyby se tudy prohnalo stádo slonů nikdo si nemůže stěžovat. Pak tu byly ještě jedny dveře. Otevřel je a ocitl se asi o polovinu menší místnůstce. Byla tam malá kuchyňka, naproti které byla středně velká skříň na oblečení. Nahoře na stěnách byly menší okna otevřená na ventilačku. Vzadu byly dveře. Vešel dál, byla tam sprcha s toaletou. Super! Vypadá to, že to tu stavěl detektiv. Vytáhl mobil, vyťukal pár čísel a řekl „Potřebuji pomoc.“
Konečně! Řekl si mladý muž, když vstoupil do místnosti a zavřel za sebou dveře. Konečně je konec. Nesnášel to. Ty hloupé policisty. Pořád si stěžují na to jak mizerný mají plat a místo toho aby měli skvělé výsledky, za které by dostali určitě velké prémie, ne. Kašlou na to, prostě kouknou na místo činu a hned mají jasno s důkazy se vůbec neobtěžují. A mně jenom ztěžují práci.
Rain Moonrun byl vysoký, pohledný muž s krátkými světle hnědými vlasy. Měl zelené, jasné oči. Byl spíš vyžle a prát se moc neuměl, taky že se řadil mezi tu chytřejší část lidstva. I když je to teprve pár měsíců, co dokončil praxi u jedné z velkých právnických firem v New Yorku a přestěhoval se sem do Huugsu, byl už zavalený případy. Bude si muset najmout pomocnou sílu. Sundal si sako, zasedl ke stolu, opřel si hlavu do opěrátka a zavřel oči. V tom najednou uslyšel ránu z místnosti naproti. Rychle vstal a pár kroky se dostal k pootevřeným dveřím z místnosti odkud uslyšel randál. Zastavil se, málem zapomněl na vychování. Zaklepal a opatrně otevřel dveře. Uvnitř se vířil prach a uprostřed se dusil nějaký muž. Rain rychle přešel k oknu a otevřel ho. Muž se dopotácel za ním a ihned se nadechl čerstvého vzduchu. Rain si všiml že mu musí být okolo třiceti. Měl vojenský sestřih a byl tmavé pleti.
„Díky.“
„To nic. Udělal by to každý.“ Uviděl jak neznámému zacukaly koutky.
„Já znám pár lidí kteří by to neudělali.“
Jak se tak Rain díval zjistil, že věc, která udělala tolik randálu, byla menší skříň.
„Říkal jsem abys to tady prvně uklidil.“ ozval se mužský hlas ode dvěří. Otočili se oba současně. Ve dveří stál Johnas s tvrdým a unuděným výrazem. Vstoupil dovnitř a Raina si změřil pohledem.
„A já ti říkal, že ti sem dotáhnu nábytek jako gentleman a nic víc,“ klidně odpoví ještě před chvílí se dusící muž.
„Tvá šlechetnost mě dojímá.“
„Toho nevychovance si nevšímej. Jmenuji se Spike Valentine. Těší mě,“ představí se ten sympatičtější muž u okna.
„Já jsem Rain Moonrun. Mám pronajatou kancelář naproti.“
„Opravdu? A co vlastně děláš?“
„Jsem právník.“
„Fakt? Zdá se že tvůj strážný anděl má i skvělý smysl pro humor Johne,“ řekne Spike a zároveň se dívá na nového příchozího ve dveřích.
„Tohle je Johnas Spancer. Otvírá si tady detektivní kancelář. Teší ho.“
„Mě taky,“ řekne Rain trochu nervózně.
„Až skončíš s tím kamarádíčkováním, tak to tady nezapomeň uklidit,“ říká John na odchodu.
„Neboj, nezapomenu, protože to neudělám,“ oznamuje s úsměvem na tváři Spike.
„Já myslel, že chceš na víkend půjčit tohle,“ a John vytáhne z kapsy klíče.
„Chtěl, ale ten víkend padá. Leovi přijede sestra z Anglie a já nakonec mám službu,“ trochu posmutněle vysvětlí Spike.
„To seš hodnej, že se mi svěřuješ,“ zavrčí John
„Já vím. Myslím, že je pro tebe dobré vědět že ostatní život žijí a né přežívají.“
„Vždyť všech těch lidí upřímně lituji.“
Spike mu na to chtěl něco říct, ale jeho pozornost upoutala pípající věc v pravé kapse u kalhot.
„No nic, já pádím. Volají z práce.“
„A kdy se vrátíš to dodělat?“
Jakmile to dořekl, reflexivně chytl klíče, které mu přítel hodil.
„Nevrátím. Ten náklaďák ti tady nechám. Dodělej si to sám. Nebo ti možná Rain pomůže, když hezky poprosíš.“
Spike rychle vyrazil. Když byl ve dveřích, tak se otočil.
„Jo a nezapomeň to tady předtím uklidit,“ vrátí mu to Spike.
To už John nevydrží, rychle se otočí a vykopne do místa, kde před chvílí byla hlava muže, jehož humor se Johnovi vůbec nelíbil. Všechny jeho pohyby se konají v celkové době jedné vteřiny.
Rain celé té situaci přihlížel a nevěděl jak má reagovat.
John na druhého muže v místnosti úplně zapomněl. Když se otočil, byl trochu zmatený, co tu dělá.
„Až si tady otevřu kancelář, měl bys vědět, že zakázky od právníků neberu,“ slovo právník vyslovil velice nepřívětivým způsobem.
/Takovej egocentrickej bastard. To že vypadá hezky neznamená že si může takhle dovolovat! Si myslí že je mustang nebo co?/ (pozn.autora: Já vám to neřekla? Rain je homosexuální orientace :3. A doufám, že jste toho mustanga pochopili, pokud ne tak napište.)
„Radši půjdu.“ /…než zjistím, že mám nejen chuť vraždit, ale i sílu./
„Držím tě tady?“
/Kdo ti dovolil mi tykat?/
„Nashledanou,“ posbírá poslední zbytky sil a usměje se.
*Krásně se umí ovládat, ale o to mám větší chuť ho naštvat* „Spíš Sbohem.“
Rain rychle odejde z kanceláře. Vejde k sobě a zabouchne dveře. Sedne si do křesla a začne relaxovat. Za pár minut usne.
John přecházel po místnosti. Ten právník a Spike s tou jeho službou, mu zkazili celej den. A k tomu to tady bude muset udělat celé sám.
Obvolá pár známých. Nikdo nemá to srdce zvednout ten svůj línej zadek a přijít pomoct nebo zvednout aspoň telefon.
„S chutí do toho…“ zhluboka se nadechne, vyhrne rukávy a de na to.
=0)
(Teressa, 11. 4. 2009 17:03)